Kdo jsme
Zakladatelé
spolku pocházejí z vesnice na okraji Hané. Tam, kde se začínají
vlnit první kopce předhůří Hostýnských vrchů...
Může za to naše dětství. Vyrůstali jsme v době a prostředí, kde bylo
normální pomáhat na zahradách, toulat se po okolních kopcích i rovinách,
prozkoumávat řeku, na mezích sbírat plody a byliny, jejichž prodejem ve
sběrně jsme vydělali prvních pár korun. Aniž bychom si toho tehdy
povšimli, zformovalo to v nás citlivost k přírodě, půdě a krajině.
Díky tomu zřetelně vidíme, že naše krajina nefunguje úplně ideálně. Že
po dešti voda z krajiny rychle odteče. Pak chybí v době sucha, protože to málo
co zbude, se rychle odpaří z nezastíněné nebo dokonce obnažené půdy. Že tam, kde se dalo dříve
toulat mezi poli najednou stojí nová silnice, která je jako hradba
bránící ve svobodném pohybu krajinou. Že mnohá stará stromořadí a aleje nikdo neobnoví. A tak by se dalo pokračovat...
Jaké jsou naše cíle?
Je toho mnoho, co bychom chtěli v krajině změnit a na čem pracovat. Stručně to lze shrnout do čtyř hlavních oblastí:
Zvýšit schopnost krajiny zadržet vodu.
Naše
krajina nemá jinou vodu, než tu, která na ni spadne v podobě deště. Měli bychom dělat vše pro to, aby tato voda v krajině zůstala. V minulosti bylo zavedeno mnoho opatření, která odtok vody z krajiny spíše urychlují -meliorace, napřímená koryta potoků a řek, zcelování zemědělských pozemků. Nyní musíme začit pracovat na tom, abychom krajinu pro vodu opět "zdrsnili" a odtok zpomalili. Krajina by se měla stát jakousi houbou, která po každém dešti nasákne maximum
vody. Proto bychom měli naše potoky a řeky revitalizovat, to znamená dříve napřímená a zahloubená koryta donutit opět meandrovat, nivy potoků a řek opět nechat zarůst vegetací, stejně jako údolnice v krajině. Dále v krajině vybudovat tůně a mokřady, odkud bude voda pomalu odtékat a vsakovat. Taková náprava krajiny nebude ani jednoduchá, ani levná. Část půdy bude totiž potřeba "vrátit vodě". Ale vyplatí se to, protože je to naše jediná šance, jak efektivně čelit suchu a zároveň bleskovým povodním. Naštěstí v České republice existují lidé, kteří
tuto myšlenku s odbornou erudicí a nesmírnou energií rozvíjejí a
propagují. Jejich snaha o systematickou plošnou realizaci těchto
opatření zaslouží naši plnou podporu. Zájemci o téma viz -zde- , nebo -zde-.
Ochránit půdu a zlepšit její vlastnosti.
Se zádrží vody v krajině úzce souvisí stav zemědělské půdy, protože ta pokrývá většinu plochy naší země (53%). Zdravá půda zadrží ve své struktuře poměrně dost vody, až 350 l na m3 a také umožňuje vodě vsakovat do hlubších vrstev. Základní podmínkou, aby půda byla zdravá a mohla takto fungovat, je čilý život v půdě. Soubor půdních organismů se označuje jako tzv. edafon. Ten je na našich polích většinou ve velmi špatné kondici kvůli kombinaci několika negativních faktorů. Mezi ně patří nedostatek organické hmoty v půdě, používání minerálních hnojiv, aplikace různých chemických postřiků, ale překvapivě i např. hluboká orba. Naším cílem je proto různými způsoby edafonu pomáhat, aby mohl pracovat v náš prospěch. Zdravá půda je totiž zároveň odolnější proti erozi a je přirozeně úrodná. Velmi pěkná přednáška o důležitosti půdního života je -zde-. Jsme přesvědčeni, že dnes již existují kompromisy, které mohou zajistit produkci dostatečného množství potravin pro populaci a přitom respektovat půdní život a tím i zdravou půdu. Příkladem může být ekologické zemědělství nebo bezorebné postupy (pěkný příklad z Polska -zde-). Potenciál jak efektivně hospodařit v době klimatické změny vidíme také v agrolesnictví.
Podporovat biodiverzitu a zvyšovat ekologickou stabilitu krajiny.
V přírodě platí jedno pravidlo - čím pestřejší a bohatší je ekosystém,
tím je stabilnější. To znamená odolnější různým výkyvům. Jakákoliv
monokultura je naopak extrémně nestabilní. Ať už smrkový les nebo
kukuřičné pole by bez masivních intervencí člověka přežily jen velmi
krátce. A jak vidíme v poslední době v našich lesích, nemusí se to
povést ani tehdy, když se člověk snaží sebevíc. To je hlavní důvod, proč
chceme zvyšovat pestrost krajiny a v ní žijících druhů. Např.existující ostrůvky zeleně v naší krajině posílit. Některé
zvětšením jejich plochy a obohacením druhů, jiné jen údržbou. Přínosné by také bylo jejich vzájemné propojení pomocí biokoridorů.
Obnovovat historické cesty a zvyšovat průchodnost krajiny.
Jedním z důvodů, proč naše krajina není v úplně nejlepší kondici je, že
jsme v krajině přestali žít. Zemědělství se věnuje jen zhruba 2% populace a i
tito lidé se dnes v krajině pohybují nejčastěji v klimatizované zasklené kabině. My
ostatní naší krajinou nejčastěji jen projíždíme po silnicích. Příliš rychle na to, abychom bezprostředně vnímali její vůni, vlhkost, jemnou krásu lučních a polních bylin, stín
stromů, její jedlé plody. Proto si často ani neuvědomíme, že kousek
takové krajiny tu nebo onde zmizel. Obyčejný člověk se přímo v krajině
pohybuje nejčastěji na vycházce se psem nebo jako turista. Po tyto i
další lidi chceme obnovovat staré zaniklé cesty. Jen pokud začnou lidé krajinou opět procházet, začnou se o ni více zajímat.
